Jak jsem kupoval pozemek pro včely

Mít svůj vlastní pozemek tedy spíš sad nebo prostě velkou zahradu je můj sen. Sice zahradu máme, dokonce i několik ovocných stromů, ale zdaleka to nevystihuje můj sen... abych si mohl pořídit jakýkoli ovocný strom a měl ho kam dát.

Včely mi to nakonec vyřešily, ale to předbíhám.

Když jsem se rozhodnul, že včely chci musel jsem najít místo, kam je dát. Naše zahrada u domu nepřicházela v úvahu, to by sousedi nedali, i když ani asi netuší jak blízko jsou včelstva jiného včelaře. Naše by prostě neprošly. Jsem si jistý.

___

Začal jsem pátrat po okolí a protože jsem chtěl rovnou mít i tu vysněnou zahradu začal jsem pátrat po pozemcích na prodej. V mé blízkosti jich nebylo moc a když byly, tak to byly lány hektarů za miliony. Musím říct, že po měsíci hledání jsem z toho měl depku. To prostě fakt nejde? Nemůžu mít kousek vlastního rozumného pole?

Naštěstí jsem našel alespoň obecní pozemek, kde mi starosta schválil včely. OK, včely tedy budu mít kde. Ale co ta moje vysněná zahrada? A stejně bych měl mít dvě stanoviště. Chjo a jsem zase na začátku, jen nemusím spěchat. Stačí to vyřešit příští rok.

Začal jsem se zaobírat i tím, že prostě koupím jen podíl na pozemku (těch se prodává docela dost) a jako spolumajitel si budu moct říct, že včely tam mít budu! Našel jsem levný pozemek cca 1.300m² a spoluvlastnický podíl 3/8 (necelých 40% za necelých 40tis kč). Zvažoval jsem to dlouho a nakonec to udělal. Mám "svých" 500m² pro včely, pro druhé stanoviště. Jupí!

Chápete správně. Když už mám podíl 40% možná bych ho dokázal navýšit od dalších spolumajitelů. Nepřejte si vědět, jaké úsilí jsem musel podstoupit. Nikdo moc nechtěl prodat ač vlastně pozemek fakticky nepoužívali a byl silně zarostlý až hanba. Nehučel jsem do nich, to bych nedokázal, ale každé 2 týdny jsem zavolal, jestli to už promysleli. Nikdo mi neřekl prostě ne, neprodám. Chtěli čas. Jeden z nich mi rovnou řekl: "A co vedlejší pozemek? Proč nekoupíte ten?"

... no jo, proč ne? Byl to pozemek přes 2.000m² a jen jeden majitel. Bože, to vypadá tak snadně. No, nebylo.

Majitel mi řekl, že pozemek chce jeho bratr a už se o tom baví rok. Ale že zjistí, jestli ho stále chce. Sakraaaaa!

No a co další pozemek vedle? Ten už má přes 4.000m², ale je nejméně zarostlý a opět jeden majitel. Oslovil jsem ho a dostal odpověď, že teď je blbá doba na prodej a moc dobře to nevidí. Že už pozemek chtěla obec a neprodal. Do pr.... fakt smůla. Dalo se to čekat, nemám štěstí.

No, po čase se ozval majitel pozemku ve věci bratra.

Bratr ho chce a nabízí dobrou cenu! Co jsem na to měl říct? Samozřejmě jsem přihodil 10kč za m² nad nabídku bratra. Už tak vysoká cena se ještě zvedla. Byla o polovinu vyšší než si myslel, že by byla fajn fér cena. Ale byl jsem si jistý, že je to jediná šance a další už nedostanu. Ok, ještě to promyslí. To tak dobře smlouvá a kalí vodu nebo fakt existuje člověk, který koupí takový pozemek tak draho? Je pravda, že jako jediný z těch tří je vedený jako orná půda s vysokou bonitou (85 ze 100) a to se cení.

A je to tady. Ozval se majitel 4.000m², že by teda prodal a dokonce za rozumnou cenu. I tak za vyšší než jsem si plánoval. A za takový "lán" je to dost peněz. Rodinné úspory budou pryč. Ale jo, bože můj, beru ho! Budu majitelem přes 4.000m² celkem rozumného pozemku v mé blízkosti. Takže vlastně super. Jupí!

A je to tady. Ozval se majitel skrze akce bratr, že mi ho prodá... aha, co mám říct? Co asi, když je to hned vedle pozemku, který jsem právě koupil. Jasně, že ho musím vzít. Na něj už nemám, takže půjčka v bance to jistí. Je to prostě šance, kterou si nechci nechat ujít!

Jsem tedy majitelem přes 6.000m². Není to super?

A je to tady. Uhnal jsem další dva spolumajitele a plácli jsme si. Naštěstí jejich podíly tolik nestojí, jsou vlastně nejlevnější. Podepsal jsem další dvě smlouvy a na třetí se dohodnul, že to dáme asi za měsíc. Budu tedy majitelem i třetího pozemku ve výši 95%. Posledních 5% má paní, co prostě nechce prodat. Vem ji čert! 5%? Na to kašlu, k ničemu jí to není a prostě na ni zapomenu.

Co dodat? Během měsíce a půl se ze mě stal majitel obrovské zahrady skoro 8.000m². Je to opravdu pole silně zanedbané, plné ostružin, vysoké trávy a nejmenší pozemek je v podstatě zalesněný náletovými dřevinami. Tam jsem už začal postupně kácet, protože pařezy tam vydrží dalších x let a je potřeba aby příroda na tom už začala makat. Nemám peníze na jejich vyfrézování nebo vytrhání. Musím tomu dát čas.

Idylicky si plánuju, kam nasadím květnatou louku, kam jaký strom, kde uděláme obrovský záhon atd atd. Když na pozemek přijedu chytne mě skoro marnost. Je to opravdu nepředstavitelné množství práce - pozemek je prostě obří. První roky to bude mazec. Pak už to půjde.

ten trojúhelník to je on! Vzdušnou čarou 1,4km od našeho domu. Z leteckého pohledu vypadá mnohem lépe než ve skutečnosti. :)

Dokonce je navíc i na polní cestě, ale ta je jen pro velký traktor. Má hluboké koleje. Po silnici to je přesně 4km (5min). Skvělé, je i přímo u silnice! Jen moc práce na něm.

No, pokud letos zvládnu obdělat 1.000m² budu to brát jako zadostiučinění. Pokud 2.000m² tak budu maximálně spokojený. Na větší kus se pro letošek necítím. Třeba se mile překvapím.

Teď běží zápisy v katastru, jen ty mě stály 8.000kč...